To jsme my

Iva

Iva

Na začátku byla diagnóza: rakovina prsu. Pak slib: pokud to zvládnu založím poradnu, klub – prostě něco, kde si budou moci lidé zaskočení takovou zprávou popovídat, jen tak laicky, lidsky. Kde se dá vypovídat ze svých obav, strachů a emocí, ale také získat rady těch, kteří tím prošli.

Jak postupovala léčba, přicházely nové poznatky. Díky svému úžasnému manželovi, své dceři a přátelům, kteří se nezalekli, jsem pochopila, jak těžké by bylo nemít oporu a místo kam patřím. Jak snadné by bylo se v nelehkých chvilkách vzdát, rezignovat na budoucnost.

Tak se můj nápad stále rozvíjel – už nejde jen o jedno popovídání, ale o místo, kam by se dalo vracet, seznámit se a uzavřít nová přátelství. Místo, kde by nikdo nebyl sám, kde by nabyl zpět svou sebedůvěru, jen tak si poseděl nebo něco pro radost vyrobil.

Takové místo tady chybí a to nejen pro nás vyléčené a pro ty, co se právě takovou zprávu dozvěděli. Je tu ještě jedna opomíjená a přehlížená skupina. Jsou to ženy, kterým vylétly děti z hnízda a ony jsou plné energie, ale ocitají se ve věku, který se dnes stává spíše handicapem. Došlo mi, jak úžasné by bylo tyhle lidičky dát dohromady, kolik by si toho mohli navzájem přinést. A tak jsem se svým nápadem oslovila své kamarádky, ty které prošly léčbou i ty, co naštěstí nepoznaly co je chemoterapie. A tak jsme se začaly scházet, zatím nemáme své stále místo, důležité je, že každou schůzkou je nás víc a já jen doufám, že to tak půjde dál.

Iva Lenerová


Maruška B.

Maruška B.

Jak jsem se stala členkou?

Jednoho dne mne oslovila Iva Lenerová, se kterou se znám z výuky numerologie. Řekla mi, že založila nové občanské sdružení, seznámila mne s tím, proč ho založila a také s tím, jaké má představy o jeho činnosti. Neváhala jsem ani minutu a ihned jí řekla, že se mnou může samozřejmě počítat.

Jak si představuji činnost spolku?

Líbí se mi, že mezi nás může přijít prakticky kdokoliv. Může přijít ten, kdo potřebuje poradit v nelehké životní situaci, nebo ten, kdo se cítí sám,  a také ten, kdo se chce něco nového naučit nebo něco nového poznat.

Představuji si, že budeme organizovat zajímavé přednášky, výlety, různé kurzy zaměřené např. na ruční práce, pomáhat městu při pořádání nadačních akcí a vůbec, dělat vše, co je potřeba pro to, aby ubylo osamocených a nešťastných lidí.

Marie Bouřilová


Maruška K.

Maruška K.

Svojí činností ve spolku BESEDA chci aktivně podpořit prospěšnou a záslužnou věc. Jako ženu mě problematika rakoviny prsu velmi zajímá, nechci být lhostejná k nemoci, která se týká velkého množství lidí. Věřím, že činnost na jednotlivých projektech mě bude naplňovat a obohacovat.

Marie Kirchnerová


Oli

Oli

V životě nemůžeme dělat velké věci.
Můžeme dělat jen malé věci s velkou láskou.

Jmenuji se Oldřiška Hlaváčová, narozena 1963.

Co mám ráda:

  1. svoji rodinu
  2. náš dům, zahradu, květiny, tradiční česká řemesla
  3. práci pro naplnění a potřebnost
  4. své přátele

Romantický styl venkova, barvu modrou a bílou, upřednostňuji přírodní materiály, paličkovanou krajku, staré věci co mají svou minulost a duši.

Nikdy bych se nemohla cítit doma tam, kde bych postrádala muže mého života.

Doma jsem tam, kde jsou otisky našich dětí, prázdné hrnečky od čaje, drobky od snídaně na stole a našlapáno od psů.

Tam, kde je smutek, důvěra, láska a snad i naděje.

Přátelé jsou jako andělé, přinášejí do života radost, do duše slunce a do srdce lásku,
proto jsem se stala jednou ze zakládajících členek SPOLKU BESEDA.

Tomuto spolku a lidem, které přijdou mezi nás bych chtěla přispět malým svazkem mého řemeslného umění (výroba perníčků zdobených polevou, staročeské perníky vyráběné pomocí dřevěných forem, tvorbu vizovického a tvaroslovného kynutého pečiva, něco málo z aranžérské tvorby, výrobu ručního papíru a drobné radosti z něj). Ráda se toulám přírodou a mohu nabídnout na jaře a na podzim výlet na Šumavu.

Oldřiška Hlaváčová


Jitka

Jitka

Proč?
Členkou spolku Beseda jsem se stala proto, že si myslím, že to, co nabízí je dobré a potřebné. Vždy jsem věděla, že bych ráda pomohla těm, kteří pomoc potřebují. Každému z nás je občas líp a občas hůř a rakovina je nemoc, která změní život a myšlení nejen těch, které potkala přímo – tedy pacientů, ale i rodiny a známých, kteří je obklopují. Rakovina se objevila několikrát i v mé nejbližší i širší rodině a díky „setkání s rakovinou“ se mi změnil nejen pohled na věci a lidi, ale v podstatě hodnotový žebříček.Pochopila jsem, že velkou hodnotu mají mnohé věci „obyčejné“, které jsem brala jako samozřejmé a v podstatě jsem je ani nevnímala.

Také jsem ráda s lidmi „podobného smýšlení“, ráda se dovídám a učím se nové věci.

Budu ráda, pokud někdo přijme „moji pomocnou ruku“, neboť si myslím, že z těchto setkání „mají prospěch“ vždy obě strany, tedy i já.

Jitka Martínková